Veřejné toalety bývají postrachem mnoha lidí. Na první pohled vypadají jako líheň bakterií a virů? Podívali jsme se, co říkají vědecké studie a hygienické normy, a zjistili, kde číhá skutečné riziko a jak se chránit.
Pokud máte zdravotní stav, který vyžaduje časté nebo rychlé návštěvy toalety, pravděpodobně už znáte nejbližší veřejné záchody, na které se můžete spolehnout. Ne vždy však máte na výběr – a někdy vás okolnosti přinutí vstoupit i do toalety, která nevypadá, že byla vyčištěna celé týdny. Je bezpečné si na takovém místě sednout?
Každý dospělý denně vyloučí více než litr moči a přes 100 gramů stolice, které obsahují řadu mikroorganismů. To znamená, že veřejné toalety jsou přirozeným místem, kde se bakterie a viry mohou hromadit. Zvláště lidé trpící průjmovými onemocněními vylučují vysoké množství patogenů, což riziko ještě zvyšuje.
Výzkumy ukazují, že prostředí veřejných toalet lze přirovnat k „mikrobiální polévce“, obzvlášť pokud je frekvence úklidu nízká. To se týká hlavně toalet v parcích, na nádražích nebo autobusových zastávkách, které jsou denně využívány stovkami lidí.
Dalším rizikovým faktorem je biofilm – vrstva mikroorganismů, která se vytváří zejména pod okrajem toalety a na těžko dostupných místech.
Překvapivě ne. Studie ukázaly, že sedátka často obsahují méně bakterií než kliky dveří, splachovadla nebo kohoutky – tedy povrchy, kterých se lidé běžně dotýkají neumytýma rukama. Největším problémem je tzv. toaletní mlhovina: při spláchnutí bez zavřeného víka se do vzduchu dostávají drobné kapičky vody obsahující bakterie a viry, a to až do vzdálenosti dvou metrů.
„Toaletní mlhovina byla ve studiích přímo vizualizována a představuje významné riziko šíření mikroorganismů.“vědecké studie WHO a CDC
Podle lékařů je pro většinu zdravých lidí riziko nakažení přímo ze sedátka velmi nízké. Větší hrozbou jsou neumyté ruce, dotýkání se klik nebo kapénky z toaletní mlhoviny. Sedátko lze pro klid otřít dezinfekčním ubrouskem.